25.8.2013 jsme s Tomem vyrazili na lov. Huberta jsme vzali s sebou, aby se po lovu trochu proběhl. Asi v půl osmé padla rána a za chvíli přišla SMS, že Tom ulovil koloucha. Paráda, říkám si, Hubert si to užije! Jaké je moje překvapení, když za necelou hodinu padne další rána. Tom dlouho nepíše, tuším, že něco není v pořádku. Nakonec přichází zpráva, že střílel na dalšího koloucha, ale že budeme muset vzít Huberta na dosled. V lese se rychle šeří, proto se zvedám a jedu s Hubertem za Tomem. Kolouch prý bude určitě blízko… Po nasazení Huberta na nástřel si Hubert ověřuje blízké okolí a vyráží po barvě, které je zpočátku dost, ale po chvíli začíná slábnout. Hubert jde rychle, ale s jistotou. Jdeme cestou necestou, přes vytěžené kmeny a nakonec nás Hubert přivádí na louku a pokračuje po jejím okraji. Najednou zvedne hlavu a s vysokým nosem „zapluje“ do maliní a ostružiní, kde zvedá zalehlého koloucha. Vše bylo tak rychlé, že jsme nestihli zareagovat a koloucha dostřelit. S ohledem na tmu, naše skalnaté terény a Hubertovu nezkušenost ho nechci pustit na volno. Váháme, zda nenecháme dosled na ráno. Nakonec se, s ohledem na vážnost zranění koloucha, rozhodneme pokračovat. Hubert jde najednou krásně pomalu a zhruba po 300 m od místa, kde jsme koloucha zvedli, nás přivádí k zalehlému kolouchovi. Rychle stahuju Huberta k sobě a Tomovi se daří koloucha dostřelit. Celková délka dosledu byla asi 600 m. Byl to Hubertův první „ostrý“ dosled a myslím, že měl napoprvé opravdu hodně velký zážitek. Lovu zdar a díky kamaráde!