Mít psího kamaráda, loveckého psa a nelépe gordonsetra byl můj sen už od dětství. Dlouho se zdál nesplnitelný, protože v panelovém domě nebyly zrovna nejlepší podmínky. A tak, když jsem se pak v dospělosti přestěhovala do rodinného domu s velkou zahradou a můj kolega se zmínil, že by jeho příbuzní rádi někomu darovali gordonsetra, bylo rozhodnuto!!! Do mého života tak vstoupil Don, tehdy 1,5 roku starý (nebo spíše mladý) pes. Cíle jsem měla veliké, chtěla jsem s ním složit všemožné zkoušky loveckých psů a udělat z něj chovného psa. Ale protože jsem do té doby „chovala“ jen křečky 😀 a Doňula nebyl zrovna případ pro začátečníky, stal se z něj nakonec „jen“ miláček rodiny.

Protože mi ale chyběl společník do lesa, uvažovala jsem o pořízení dalšího pejska, pěkně od štěněte, aby jeho výchova a výcvik byl snazší. Jen jsem stále nevěděla jaké plemeno zvolit. Srdce mě stále táhlo k velkým plemenům, ale věděla jsem, že ohaře v naší, převážně lesní honitbě bez drobné zvěře, nevyužiji. A pak jsem se jednou na podzim zúčastnila velké naháňky, na které bylo hned několik špringrů. Učaroval mi jejich teperament, kamarádská povaha i jejich krása. A můj kamarád Jarda, chovatel anglických špringršpanělů, měl zrovna nakrytou Dianu (Vamp Of Darkness Darrem Canis). Slovo dalo slovo, a já si zamluvila fenku. Všechno dobře dopadlo a já si v březnu 2005 přivezla domů kamarádku Hérru, Herunku, Herušu…. A protože ve vrhu byla jediná fenka, slíbila jsem, že jí uchovním.

A tak to všechno začalo…